Re (2): mikve, košer porážka (šchita)
Odpověď na příspěvek od Hatamoto z 19.10.2006 22:34:02:
Někde jsem četl, že za účelem mikve se používala i třeba řeka. Včera jsem četl v jedné knížce o Mikve toto:
"Mikve: "sebrání" nebo"shromáždění" vody (srv. Gn.1:10). Rybník, nádrž, přesněji lázeň či "ritualarium" s čistou přírodní (nikoli vodovodní) vodou, vníž je možné nabýt rituální čistoty (tohora). Mikve by měla pojmout nejméně 762 litrů vody a být dost hluboká, aby umožnila dospělému úplné ponoření. V období Chrámu používali mikve kněží, kteří se rituálně znečistili. Dnes ji ve většině židovských komunit používají především věřící ženy, jež jsou podle židovského zákona povinny ponořit se před svatbou, po menstruaci (Nida) a po porodu. Mikve umožňuje také ponoření (tvila) konvertitů na judaismus a nádobí (talířů, příborů, hrnců atd.) zakoupeného od nežidů. V předvečer šabatu, svátků, a zejména Jom kipur se do mikve noří také zástupci chasidismu a jiní velice zbožní židé. Myšlenka, že moderní hygienická vybavení domovů činí pro ženy použití mikve po menstruaci zbytečným, je všeobecně rozřířeným omylem. Starověké rituální lázně podle halachy objevili archeologové ve Státě Izrael. K ženské sekci soušasné mikve je často připojen kosmetický salón. O zákonech rozhodujícíh o tom, jak se budují rituální lázně a jakého typu vody je možno použít, pojednává traktát Mikva'ot v Mišně." Judaismus od A do Z; Ja'akov Newman, Gavri'el Sivan, str. 116-117, 1992, nakladatelství Sefer

Ještě k té rituální pořážce. Ta se nazývá Šchita a výše zmíněná kniha o ní píše takto:
"Šchita: předepsaný způsob porážky zvířat a ptáků, které Židé podle biblického zákona smějí jíst. Obecně rozšířený název pro šchitu je "rituální porážka". Židovská forma porážky vychází z přísného biblického zákazu požívat krev, jakožto Bohem darovaný zdroj života, který člověk nesmí pozřít (Gn. 9:4; Lv. 3:17, 7:26-27, 17:10-24; Dt. 12:23-25). Šchita předepisuje použití neposkvrněného a speciálně připraveného řeznického nože (chalaf), který přetne zvířeti životně důležité tepny, žíly a průdušnici; to má za následek vykrvácení, bezvědomí a smrt za několik vteřin. Tento čin může provést pouze profesionální řezník (šochet), který musí být zbožným Židem příkladného chrakteru a dobře znát všechny příslušné zákony. Každý šochet musí projít učednickým obdobím, kdy pracuje pod dohledem profesionálního řezníka, a musí mít osvědčení o způsobilosti (kabala), vydané kvalifikovaným rabínem nebo jiným rabínským orgánem. Plně kvalifikovaný šochet smí porážet zvířata (behemot) i ptactvo (ofot), ale někteří mohou mít oprávnění zabíjet pouze drůbež. Jakmile byla porážky vakonána, musí se mrtvé zvíře prohlédnout, zda není poskvrněno nebo nejeví známky choroby, neboť pak je nevhodné k židovské konzumaci (trefa). Také šochetův nůž podlého pravidelným kontrolám, aby se zjistilo, že není poškozený a nemá zářezy (pgima). V takovém případě by byl nezpůsobilý a maso by se stalo nevhodným k použití. Pro zvířata, která se mají porazit, je v souladu s humánními předpisy povoleno použít speciální ohrady, kde se zvíře uváže, ale není dovoleno používat před šchitou jakékoli formy omráčení (např. elektrického nebo jiným způsobem). Všechny tyto předpisy, které brání obyčejnému Židovi provozovat řeznickou činnost, přispěly ke skutečnosti, že se Židé děsí krveprolití (šfichut damin), a posílily soucitný postoj Židů ke zvířecímu i lidskému životu." Judaismus od A do Z; Ja'akov Newman, Gavri'el Sivan, str. 208, 1992, nakladatelství Sefer