Re (16): Blbost !!! :-)
Odpověď na příspěvek od terry.uiu z 10.10.2007 11:48:21:

Asi se budu opakovat: Není to nevěra, co lidem ubližuje, ale to jak ji vnímají. Pokud vnímáš nevěru jako zradu, jako to že ti tím ten druhý ublížil, pak opravdu nemá cenu s ním být a je lepší si najít někoho, kdo ti bude věrný... prý takoví chlapi opravdu jsou. Jsou ale lidi kteří to že se jejich partner s někým jiným vyspal tak tragicky neberou... prostě je pro ně důležitější vzájemný vztah, pochopení a láska, než výhradní právo na jeho sexuální aparát. Mě osobně je milejší mít partnerku která mě miluje, vzájemně si rozumíme a máme pro sebe pochopení, i po dlouhé době mě dokáže přitahovat - i když občas uletí s někým jiným, než mít přítelkyni, která je mi sice věrná, ale snahu přitahovat mě už dávno zabalila a hádá se kvůli maličkostem... Odborníci tvrdí že vztahy kde jsou si lidé naprosto věrní mají v průměru o deset let kratší aktivní sexuální život... proč asi?:)

http://tygrsdrakem.bloguje.cz

Re (16): Blbost !!! :-)
Odpověď na příspěvek od terry.uiu z 10.10.2007 11:48:21:

Na hrníčkování klidně věř. Víš, na co se ptáš? Jak by příběh o hrníčcích pokračoval?

Už jsem psal, že rád piju voňavý čaj z krásného hrníčku, každé ráno mám z toho rituálu radost. Nemusel bych čaj pít vůbec, nebo ne každé ráno. Jenže já piju čaj rád. Ale mně se takový život líbí, mám rád právě takový život.

Pokud se čas od času hrníček rozbije, ale pokaždé (a to úplně beze zbytku) je znovu slepen a dokonce je ještě krásnější, než byl předtím, líbí se mi ještě víc... pak moje rána budou stále tak radostná. (Kdo ví, zda ne ještě radostnější. Přibude totiž i vzpomínka na všechny předchozí krásné podoby "toho mého hrníčku".)

Něco jiného by bylo, kdyby mi na stůl stavěli hrníček, který se mi nelíbí. Nebo se mi líbí míň, než ten předchozí. Teď nenarážím na skutečnost, že je jiný, že není stejný. Ani při předchozích rozbitích pak nebyl hrníček stejný - přesto byl stále hezčí a hezčí. Jenže co teď? Teď se mi nelíbí. Chybí mu soulad barev, je celý našišato, nebo dokonce občas protéká, netěsní!! V ošklivého a děravého hrníčku já nemám radost. Nedokážu z něj ráno pít čaj.

Něco jiného by také bylo, když bych se ráno dozvěděl: "Hrníček je v dílně, dnes vstávej bez čaje!" Po pravdě, neměl bych z toho radost, ale do druhého dne bych asi vydržel počkat. Mrzelo by mě ale, že tento den začal bez čaje.
Horší by ale bylo, když by hrníček neustále někdo rozbíjel a já bych ráno nevěděl, jestli se čaje budu mít z čeho napít, nebo zda opět mé ráno začne bez čaje. Radostný rituál by vymizel, pro tu nejistotu bych možná už ani nepočítal s tím, že hrníček na stole najdu, vždyť většinu dní je v dílně a rozbitý.

Líbí se mi život, kdy ráno piju voňavý čaj z krásného hrníčku. A tak by jednoho dne stály na stole hrníčky dva. Jeden poslepovaný z dílny, ten, kterému jsem kdysi říkal "můj". A druhý krásný hrníček. Je otázka, ze kterého bych se napil dneska. A ze kterého zítra (pokud by tam opět stály oba). A jestli bych si na stole nechal oba, nebo jestli bych jednomu z nich udělal místo ve vitríně.

Myslím si tedy, že pro mě není nejdůležitější to, jestli je hrníček ze střípků, nebo není. Pro mě je nejdůležitější ranní rituál pití voňavého čaje z krásného hrníčku.
Věřím tomu, že i stokrát znovu a znovu slepovaný hrníček může být ten nejkrásnější, pokud ho vždy znovu vytvoří ruka Mistra či Umělkyně.
Věřím také tomu, že jednou někdo bude umět vyrábět nerozbitné hrníčky, i když s hrnkem někdo třískne, nic se mu nestane, neroztříští se, nepomačká se, stále zůstane krásný. Jen jsem zatím takový hrnek nikde na světě neviděl. A myslím si, že je to dobře. Jinak bych se těžko naučil, že ranní pití voňavého čaje může být opravdově radostné ze slepovaného hrnku, pokud je vyjímečně krásný. Pití čaje není to o tom, že je hrnek hladký jako z továrny. Je to o kráse, o tom, že ráno máte radost!