Re (16): heh...
Odpověď na příspěvek od Ocoun z 10.09.2008 14:23:22:

Tím, že nejezdíš oprávnění neztrácíš, ale zapomínáš jak se to dělá. Já řidičák mám a 4 roky jsem neseděla za volantem. Neumím řídit. Myslíš, že jsem na silnici stejně způsobilá jako někdo, kdo najezdil už tisíce kilometrů? ( já za celej život mimo autoškolu najela možná 100 km)
Je to stejné?

To, že je někdo ve třiceti nevyspělý nesmysl není, to že má předpoklady nic neznamená. Někdo má třeba předpoklady k tomu, že bude hrát na hoboj, ale protože to nikdy nezkusil, tak to prostě neumí. Co na tom nechápeš?

A už po třetí Tě upozorňuju, že jeden meleme o koze a druhej o voze. O tom, že je právní dospělost v osmnácti se s Tebou nepřu. Ale datum v občance nic nevypovídá o vyspělosti. Stejně jako nevypovídá řidičák o tom, jestli UMÍŠ nebo neumíš řídit auto...kdejakej šestnáctiletej kluk umí řídit líp než já a bez ohledu na to, že podle zákona auto řídit ještě nesmí, pustit na silnici jeho je určitě bezpečnější než tam pustit mě...
Jedna věc je argumentovat občankou, když chceš pivo, ale težko holce, která Ti řekne, že jí připadáš nevyspělej, zamáváš před nosem občankou a budeš křičet " Ale jo, jsem dospělej, koukni už mi bylo osmnáct !!!!" Nebo jo? *3*

Re (16): heh...
Odpověď na příspěvek od Ocoun z 10.09.2008 14:23:22:

Už déle sleduji vaši diskuzi a tak nějak se musím zapojit...

Nevím, jestli to má vůbec cenu, ale pokusím se udat pár příkladů,..
Ano, máš pravdu. Dnem tvých 18tých narozenin jsi dospělý, vyspělý ale být nemusíš. Dokonce dost lidí ani není. A to nejen v 18ti, ale třeba v již zmiňovaných 30ti.

Dospělost je limitovaná věkem, vyspělost nikoli. Pro srování:

Znám slečnu, jednu z mých nejlepších kamarádek. Když ji bylo něco okolo 7mi let, možná 8..musela se postarat o sebe a o svého mladšího brášku. Utekla před matkou, protože k tomu měla pádný důvod. Musela se chvilku starat o sebe a hlavně o malého brášku. Vlastně do dneška to tak je. I když to má v dnešní době o něco jednodušší. Jak je asi ona vyspělá v porovnání s kamarádem, kterému je 23, bydlí u maminky, snad ani nepracuje, každé jídlo mu přinesou až pod nos a on nemusí prakticky nic dělat? Přijde ti on, jen kvůli věku víc vyspělý než holčina, která musí zvládat mnohem víc věcí, psychických i fyzických, jen je prostě o něco mladši? Musí se postavit na vlastní nohy a bojovat s věcma, který zrovna přišli? (Ano, to každý v dané situaci. Pokud to nevzdá)

A jak to souvisí se vztahem? Holčina, která tohle všechno musí zvládat, si určitě nenajde takového troubu, který se nechá jen obskakovat. Proč? Už jen proto, že je na jiné úrovni. Neprožil si nic zvláštního a tak si třeba o něco méně váží věcí, z kterých má ona radost. I třeba z maličkostí. Je prostě více vyspělá, prožila si toho mnohem víc a je schopná se o sebe postarat právě proto, že si něco zažila. Dokáže se o sebe postarat kluk, kterému je sice více, ale jen se válí doma, jídlo mu přinesou až pod nos a on nic nedělá? Nedokáže. Nebo ano, ale ne hned. Postupem času, musí se k tomu propracovat, bude mu to trvat o něco déle.

To samé s tim autem a s řidičákem. Jak už rekla Yummy. To, že ti je 18 a máš možnost mít řidičák ještě neznnamená, že umíš řídit. Je dost lidí, kteří ho nemají a neumí řídit a je jim hodně přes 18 a na druhou stranu dost lidí, kteří ho sice nemají, protože na to nemají věk, ale umí řídit, a to dobře. A jak se říká, na papíry auto nejezdí.


Vyspělost a dospělost jsou odlišné pojmy. Stačí jeden příklad, nebo požaduješ ještě nějaký? Dobře..
Tak třeba takový hezký příklad na mé osobě. Je mi 18. Ano, v některých věcech se chovám jako správnej puberťák, ale tím jsme si prošli asi všichni a někdy je to i potřeba. Mám takovou povahu, že mě to ale nepustí (asi) nikdy. Alespoň z části. Na druhou stranu, pokud je potřeba, umím jednat tak, jak to situace vyžaduje. Umím se postarat o sebe i o své blízké. Když je potřeba, obstarám celou domácnost a udělám vše,co se ode mě žádá. Ať už jde o placení účtů, kupování toaletního papíru apod. A myslíš si, že je to mým věkem? Tím, že je mi 18 a jsem tudíž podle jakéhosi papíru dospělá? Já si to teda nemyslím. Není to zlomový okamžik mých 18tých narozenin. Neprobudila jsem se a neuměla to, co umím. Učila jsem se to postupně. Postupem času, zkušenostma kterýma jsem si procházela. Není totiž vůbec důležité, jestli ti je 18 nebo pod 18. Alespoň ne v tom, jestli jsi vyspělý nebo ne.


*447* Máca *1362*