Na shledanou Nevím,
jak budeš vlastně vypadat, Ty,
kdož mě budeš doprovázet
k druhému
břehu...
-
Snad jako virus,
prasklá cévka,
vřídek tlustého střeva...
-
Utahaný řidič náklaďáku
v sepraném tríčku, budiž mi pneuma-tika lehká,
mládá nádherná dívka,
chybně našroubující nějakou tu pošahanou hadičku dialýzy, myslíce na svého vzdáleného
milého
kulka vystřelená znaveným vojákem
který by stejně jak já radši seděl v oblíbené hospodě a pil své třetí
pivo
parta kluků nutně potřebující obsah mé pěněženky na svou další denní dávku,
potkáme se v úzké uličce společně s vycházejícím sluncem..
-
A pak jsou tu rozličné předměty,
tolik vysoké i hluboké, nabroušené
i tupé,
zahnuté, rovné, pohyblivé i věky
nehnuté...
-
Ale každý z Vás, každy z Vás jste jen skrytý posel Boží,
ukrytý v počtu pravděpodobností,
znavená paní vrátna,
šourající se v obnošených papučích,
se svazkem klíčů v ruce,
co poctivě dodržující navštěvní hodiny
a říká mi:
Tak mládenče, pro dnešek zavíráme...
-
A tak až se potkáme k poslednímu obejmutí,
mám už to své poslední přání,
Bože.
Pomoz mi vše prosím přijmout,
přijmout s Láskou...
|