Kyki
Info
Naposledy: 14.4.2026 11:44:34
Založen: 16.08.2025
Nachatoval: 279.46 hodin
Pozice v TOP: 8692
Jejípřátelé(9)
Adresa profilu: https://xchat.cz/Kyki
Vládce a někdo připomínající mě
Kdysi dávno, v jednom starším království, kde se přání splnila pouze tichem nebo šeptem a vše vonělo po jasmínu, žila žena, která pracovala jako švadlena. Nebyla to ta, co pracuje rychle, ale ta, která ví, kdy zpomalit. Říkali jí švadlena ticha, protože málokdy promluvila. Ne proto, že by mluvit nechtěla a neměla co říct, ale proto, že ticho někdy sloužilo lépe než slova. Byla klidná, její pohyby přesné, jako by šila nejen látku ale i čas.
Když se v její světničce zavřely dveře, zůstalo jen šustění látek, její tlumený dech a zvláštní napětí. Jednoho dne přišel on, vládce království. Nepřišel si pro šaty. Přišel se podívat. Seděla u stolu, její prsty byly soustředěné na práci, ale cítila jeho přítomnost. Nezalekla se, jen se jí stáhl dech. Pokračuj v práci, řekl. Poslechla. Věděla ale že se na ní dívá. Na její ruce, krk. Dýchala tiše. Stále jí pozoroval, pak k ní přistoupil a naklonil se k jejímu uchu. Nemusíš mluvit, stačí, že posloucháš, zašeptal. Zachvěla se. ...
pozvani k vládci část druhá
Jednoho dne si vládce svadlenu pozval k sobě.
Vládce ji chvíli pozoroval, jako by chtěl poznat něco víc než jen její řemeslo. Říkají, že tvé šaty mají duši, řekl nakonec. Subinka švadlena se usmála. Duši mají lidé, pane. Šaty ukazuji, kdo je nosí.
Ta odpověď ho zjevně překvapila.
Od toho dne zůstala subinka na hradě, aby připravila oděv pro velkou zimní slavnost Nevěděla, zda to zvladne. Pokusím se., odpověděla. Nepokusíš, odpověděl tiše. Uděláš to.
Každý den šila v tiché komnatě u věže. Vládce ji někdy přišel navštívit. Nejprve jen mlčky sledoval, jak pracuje. Jehla klouzala látkou, nit se leskla ve světle svíček a mezi nimi rostlo zvláštní ticho. Vládce nebyl krutý, ale byl přísný. Jeho slova byla krátká a rozhodná a málokdo měl odvahu mu odporovat. Říkalo se, že v jeho očích je něco temného, jako stín dávné bouře. Ještě jsi neskončila,“ řekl jednou. Subinka zvedla hlavu. "Dokonalé věci potřebují čas. Vládce se na chvíli odmlčel. Pak udělal několik kroků do místnosti.
Rozhovor s vládcem třetí část příběhu
Většina lidí by se mnou takhle nemluvila, řekl příkře.Většina lidí asi také nešije, odpověděla tiše. Na okamžik se zdálo, že se Vládce usměje,ale jen velmi slabě. Dny plynuly a mezi nimi vzniklo zvláštní napětí. Nebyl to strach. Spíš tiché vědomí, že jeden druhého sledují a vnímají víc, než říkají nahlas.Jedné noci, kdy venku zuřila zimní bouře, Subinka dokončila zadaný úkol. Když ho Vládce oblečení oblékl, látka se lehce zaleskla ve světle svící.
Subinka ustoupila o krok. Vládce se na ni chvíli díval.
Víš, řekl pomalu, Většina lidí přede mnou sklání hlavu. Subinka zvedla oči. A ty ne, odpověděl. Respekt není vždycky ticho, odpověděla. Vládce k ní přistoupil blíž, zastavil se jen kousek od ní. Možná jsi odvážnější, než jsem čekal, řekl. Subinka cítila, jak se její srdce rozbušilo, ale neustoupila. Od té zimy se mezi lidmi vyprávělo, že na hradě je ve věži světlo mnohem častěji než dřív.
Protože tam někdo šil u malého stolu. A někdo jiný tam občas stál v tichosti vedle ni.
Charakteristika mé osoby
Na první pohled působím jemně a klidně, skoro nenápadně. Často se usmívám a snažím se, aby se lidé kolem mě cítili dobře. Když ale jde o věci, na kterých mi opravdu záleží, objeví se ve mně silná energie a nadšení, které jen těžko skrývám. V takových chvílích je vidět, že pod tou klidnou tváří se ukrývá mnohem víc emocí a vášně, než by si kdo na první pohled myslel.
O mně
Cítím se nejlépe, když mě objímá teplé jarní nebo letní světlo a vítr si hraje s mými vlasy. Ráda se nechávám unášet na kole, na kolečkových bruslích, nebo tichou stezkou mezi stromy, kde každý krok skrývá nečekané vzrušení a drobná tajemství. Hudba mě dokáže pohltit tak, že svět kolem přestává existovat. A přestože miluji klid a ticho, v malých radostech se ukrývá moje vášeň zmrzlina, která se rozpouští na jazyku, vítr, který hladí pokožku, nebo okamžik, kdy se smím ztratit v realitě....
Latinská motta
Amicitia vera non solum in temporibus laetis, sed etiam in adversis probatur, ubi fides et devotio corda hominum coniungunt.
Pravé přátelství se neprokazuje jen ve šťastných časech, ale i v těžkých, kde důvěra a oddanost spojují lidská srdce.
Jsem jaká jsem.
Jsem jaká jsem, prostě taková. Mám své dobré i horší stránky jako každý člověk. Někdy jsem veselá, někdy přemýšlivá, ale vždy se snažím být sama sebou. Nehraju si na něco, co nejsem, a vážím si lidí, kteří mě berou takovou, jaká opravdu jsem.
Co jsem ja jako sub
V potemnělém pokoji seděli naproti sobě. On působil klidně, ale jeho přítomnost byla silná a dominantní. Ona byla inteligentní, vzdělaná žena, která přesně věděla, proč tam je. Nebyla slabá — jen se rozhodla odevzdat část kontroly, protože důvěra mezi nimi byla hluboká.
Ticho v místnosti bylo napjaté. Jedno jeho slovo stačilo a ona ho tiše poslechla. Nebylo v tom ponížení, jen temná přitažlivost moci, hranic a důvěry, které si vytvořili mezi sebou.
Můj věk a bydliště
Jsem zralá žena, která přesně ví, co chce. Neptejte se mě na věk ani na to, odkud pocházím – moje hodnota netkví v číslech ani v adrese, ale v mém nadhledu a energii. Pokud hledáte povrchní data, hledejte jinde. Pokud vás zajímá osobnost, můžeme začít mluvit o něčem podstatnějším.
Své soukromí si střežím. O tom, odkud jsem nebo kde přesně bydlím, se svěřuji až lidem, kteří si získají mou plnou důvěru. Do té doby pojďme mluvit o věcech, které nás spojují, ne o tom, co najdete v mapě