Stalo se ve vagonu ČD
STALO SE VE VAGÓNU ČD ..

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožŇovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu.
Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.

,, Babí, co je to tam namalovaný ?” Pro něj neznámý druh ,,smajlíka” ho zřejmě zaujal.

“ Kde myslíš Kubíku ?”

“ No přece naproti nám, na stěně.” Ukázal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně ..
“ To je … to je …” přemýšlela usilovně čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “ To je přece dráček !” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupé se opět uvolnila a všichni přítomní se vrátili ke svým myšlenkám.
Ne však chlapec.

“ Jakej dráček, babi ? Myslíš jako ten na pouštění ?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
,,No ano, Kubíku, takovej, co ti udělal táta na podzim, pamatuješ ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.

“ Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas ?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
“ Tenhle dráček asi ne ”, hlesla babička.
“ To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.
“ Tak tenhle ho nemá !” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.

Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
“ Babi a ty máš dráčka ?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
“ Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.
“ Protože už dráčka nepotřebuješ !” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:

“ Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne ?” To už smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
“ Chováte se jako primitivové !” rozječela se na nás. “ Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem ?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “ Jako dráček ?”

Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřímněji.

“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Konečně vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat.

Loučili se slovy .. tak se mějte paní a ty taky draku …:-)