Když už jsem to naťuknul...
.
...já už mám terč na zádech snad kvůli všemu. *40**3* Ale zatím se to o mě rozbíjí jako o skálu. Nepomohlo dokonce ani to, že vyvěsili seznam 10 nejvýkonnějších a já už mezi nimi nejsem. Nevím přesně, o co jde, ale vypadá to, že si myslej, že jsem někoho napráskal, nebo že s něma aspoň nedržím basu. Za prvé samozřejmě ne, za druhé nebudu vyhledávat zbytečné konflikty (s nadřízenými), zvláště když kolegové nechtějí přiznat, že přesuny na jiná oddělení (kde je nedostatek lidí), se jim nelíbí hlavně proto, že tam mají přísnější vedoucí.

Navíc bych šel i proti vlastní smlouvě – podle ní jsem výslovně přidělenej na svoje oddělení a pokud mě nadřízení přesouvají jen mezi jeho pododděleními a nepřidělují mi práci, která je pod moji kvalifikaci, těžko můžu něco namítat.

Propad z výkonnostní špičky mě trochu zamrzel, ale vím, že ti „borci“ šidí kvalitu, střídavě odpočívají u fyzicky méně náročné práce nebo jsou prostě čerství. Právě proto, že se na mě podepisuje únava materiálu - *40**3* - už musím myslet na to, jak se šetřit. Najmě když z mojí skupiny odpadli i lidi mladší a fyzicky zdatnější. Pořád myslím hlavně na jednoho kolegu, kterému při pravidelných zdravotních prohlídkách zjistili syndrom karpálního tunelu a rozloučili se s ním raz dva (měl smůlu, že jsme zrovna spadli do vyšší rizikové skupiny 3 a tedy se ta prohlídka brala jako nová vstupní). A dalšího, který přecházel potíže se zádama, až byl marod rok a nakonec se s ním domluvili na ukončení pracovního poměru.

Zajímavější spíš je, že jsem aplikoval (to spíš na nadřízené) metodu, kterou jsem se naučil tady: zapojit se, ale při sebemenším náznaku kontroverze se okamžitě stáhnout a už se nezapojovat. Už mě prostě štval nablblej systém, kdy se našemu oddělení připisují chyby jen proto, že jsme v pracovním procesu poslední, které lze přímo spojit s výstupy. Ale nešel jsem kvůli tomu do konfliktu, prostě jsem to položil na stůl, zda se toho chytne někdo z jiného oddělení, koho to taky štve a může s tím něco udělat. Jinak je mi to jedno, protože jsem objevil Ameriku: čím víc lidí v procesu, tím hůře se ohlídá kvalita. Netěší mě to, ale nemůžu vytahovat velkohubé fráze (jako, že jsme v tom všichni společně apod.), když vidím, že se jimi neřídí ani vedení. Dokonce jsem sám přemýšlel o tom, jestli bych v případě, že bych spadl až pod normy, se přece jen nepřizpůsobil těm, co pracují špatně, ale udělaj toho hodně. Koneckonců vidím i na nadřízených, že váhají napomínat, aby nespadla výkonnost oddělení, které vedou.

Pokud by tam někdo viděl přiznání, že jsem práskal, tak tam není: návrhy se týkaly váznoucí spolupráce mezi odděleními, ne co se dělá přímo na našem oddělení. To není moje věc, na to jsou tam instruktoři, aby to ohlídali, ba je za námi ještě oddělení kontroly kvality. Ale částečně to dělám i z trucu, že když mi systém připisuje hafo chyb, které nemůžu ovlivnit ani napravit, nejsem v pozici, abych někoho buzeroval nebo na něj donášel.
.