Re (5): Kousnu
Odpověď na příspěvek od Nyreda z 26.06.2008 21:43:23:

Mno, k případu mučednické smrti jsem se zde vyjádřil dostatečně....osobně to nevidím tak, jak to vidíš ty, nicméně i na tom, co říkáš, něco je......
Mno a ohledně tvé snahy mě k němu přirovnávat - opravdu se nesnažím za každou cenu odlišit...já odlišný jsem......své jednání zakládám převážně na rozumových analýzách a zkušenosti.......dále jsem si osobně nevšiml, že bych zde někoho obdivoval...koho obdivuji?...Můžeš mi to napsat prosím? Případně si přečti mé názory kompletně, pokud jsi tak neučinila, protože skutečně nevím, komu jsem zde vyjádřil obdiv a pokud tam nějaký můj výrok chápeš, tak ho prosím zkopíruj, dej do uvozovek jako citaci a já se k němu vyjádřím, ano?...děkuji
A ještě k mé odlišnosti, když jsem tak odběhl od toho teď - Má odlišnost spočívá v tom, že jsem odlišný. Nicméně nejsem odlišný proto, abych se co nejvíce lišil od ostatních...ano, i takovéto období v mém životě bylo.....říká se mu puberta, myslím, že jsi to zažila taky:))).....ale zpět do současnosti - individualita se nepozná podle toho, jak člověk vypadá, pokud jsi měla na mysli toto. Pokud ne, oprav mě. Jak kdosi správně kdysi řekl: "Těch individualit běhaj venku celý davy."....Dříve jsem skutečně k individualitě přikládal i vzhled, nicméně ten hraje skutečně roli podřadnou, protože individualitu jako takovou definuji schopností autonomie vlastního myšlení. A takovouto schopnost může mít jakkoliv vypadající člověk. Samozřejmě je vždy člověk nějak vychován, vždy ovlivněn zážitky, vždy ovlivněn nějak prostředím a dobou, ve které žil a žije, takže něco jako totální individualita, tedy vystoupení z tohoto, není ani možná......tedy znovu zkráceně - v individualitě závisí na míře autonomie vlastního vědomí a schopnostech s tímto kalkulovat a nějak jednat, což zahrnuje samozřejmě i schopnost toto prohlubovat......
A ohledně mučednických sebevrahů ještě jedna myšlenka - Ani teď nevím, zda jsem to zde už psal, ale osobně mám teorii o přesahujícím egoismu. Je založená na tom, že egoismus přesahuje naše já, protože do něj počítá i věci, které nejsou jeho součástí, byť je opět sporné, zda něco vůbec nemůže být součástí "já", když s tím "já" nějak kalkuluje...takto se člověk například ztotožní s nějakou myšlenkou a je ochoten pro ni zemřít, protože v jeho hlavě se přežití dané myšlenky, případně její rozvoj, jeví jako rozvoj svého "já", které s myšlenkou plně propojuje......tato transcendence dokáže být tak silná, že překoná i onen pud sebezáchovy, který někde zespoda neunavitelně řve na svého majitele, že život je podmínkou pro existenci dané myšlenky, protože ta zmizí, nebude-li mít nositele:))))....mno....je to jenom teorie, takže pokud na ni někdo zde něco najde, s radostí opět podiskutuji:)
A nepiš mi zde prosím, jak si snažím obdivou k mučedníkům zvyšovat vlastní sebevědomí....na konci svého příspěvku píšeš: "Víš o tom?"...takže já ti odpovídám: "Nevím o tom, protože to tak není. Hrubě se mýlíš."......