Z fóra Deleatur
Frederik Willem de Klerk: No tak dobře, všechno vyšlo z touhy po tom, aby bílí, speciálně Afrikánci, měli šanci vládnout ve své zemi. Totéž ale platilo o černošských kmenech. V šedesátých letech sice museli bílí a černí žít odděleně, ale všechny tyhle odporné, degradující aspekty apartheidu zmizely na začátku osmdesátých let.

Reflex: A co zákaz volebního práva, zákaz smíšených vztahů a sňatků, výjimečný stav v letech 1985-1990, střílení do dětí, zavírání černochů za přátelství s bílými, zahnání černošských obyvatel na předměstí, v podstatě otrocká práce, záměrné udržování nevzdělanosti pro masy? To všechno se dělo v osmdesátých letech.

Frederik Willem de Klerk: Rád bych zdůraznil, a doufám, že to otisknete...

Reflex: ...že to neříkáte, abyste obhajoval apartheid.

Frederik Willem de Klerk: Přesně tak. Vy jste se mě [zeptali] na historickou otázku [...], tak na ni odpovídám. Apartheid vznikl z touhy po spravedlnosti pro všechny. Bylo mi dvanáct, když tenhle režim přišel, a už když jsem studoval práva, snažil jsem se bavit o tom, jak ho učinit méně diskriminačním. Nemyslel jsem si nikdy, že bílí lidé jsou lepší než černí.

Reflex: Nehajte se, apartheid měl samozřejmě i své dobré stránky...

Frederik Willem de Klerk: Víte, třeba v roce 1948, když apartheid začal, neexistoval žádný vzdělávací systém pro černošské obyvatelstvo. Nějaké učení se soustřeďovalo okolo kostelů, ale lidé v podstatě do školy nechodili. Teprve potom začaly fungovat nové univerzity: vznikla Zulu univerzita a tři další černošské vysoké školy, mezi nimi i medicína.

Reflex: Problém ale byl, že byly bílé a černé univerzity, a ty bílé přijímaly černé studenty jen výjimečně, dohromady 300-400 ročně. Ostatně [Vy] sám jste jako ministr školství podporoval segregované univerzity.

Frederik Willem de Klerk: Ano, máte pravdu. Vše bylo separované. Lidé ale mají tendenci zapomínat, že v padesátých letech systém separace fungoval všude, i v Americe. U nás byl prostě proces ukončení segregace pomalejší.

Frederik Willem de Klerk (1936) - 7. a poslední prezident jihoafrického režimu apartheidu. Podílel se na jeho zrušení, za což obdržel v r. 1993 spolu s Nelsonem Mandelou Nobelovu cenu míru. Mandela (1918) - dlouholetý politický vězeň - po něm převzal úřad (a zastával ho až do r. 1999), když byl zvolen v prvních jihoafrických demokratických volbách (jak bylo výše řečeno, v době apartheidu nemělo černošské obyvatelstvo volební právo).

Deleatur: Pro mě je zajímavé, že jsem podobně argumentovat slyšel i našince, kteří by ale považovali za naprosto nepřípustnou jakoukoli debatu o tom, zda na komunistické totalitě přece jen nebylo něco pozitivního. Stejně tak, co je zde pouze naznačeno, vyjadřují na plnou hubu - černoši prý nerozumí ničemu jinému než “vládě pevné ruky”, ať se podíváme, do jakých pekel to šlo po pádu apartheidu. Fajn – a jak to dopadlo u nás po pádu totality? "Zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí"? Ani omylem! Takže co? Měli bychom "zařadit plnou parou back"? *88**63**14*

Na Deleaturovy otázky lze odpovědět, že u nás pravda a láska rozhodně nezvítězila po pádu totality (myšleno po roce 1989, máme totiž exoty typu senátora Pitharta, kteří tvrdí, že totalita tu byla jen v 50.letech), ale pořád mám za to, že jsme na tom mnohem líp než před 20lety, což si o Jihoafrické republice rozhodně nemyslím.