Re (5): Nadpis tématu že Bůh nikoho nezabil...
Odpověď na příspěvek od LouPudlo ( mailto:pudlo@centrum.cz ) z 01.08.2005 13:48:23:
:-) OK nezabývejme se nyní urážkami. A zkuste se oprostit od pocitu, že to, co zde napíšu někomu vnucuji. Je tu mnoho otázek na stručnou odpověď. Zkusím.
Duše je múzou a je také mnohem víc. Je univerzální energií neboť tvoří z toho, co je. Řídí proces seskupení energie do hmoty/těla a stává se nosičem jeho nehmotné mysli, vašeho Já. Z toho důvodu se v duši poznáte, když umřete. Je trvalým nosičem všech vašich životů/zkušeností. Tělo nemůže žít bez duše. Dítě nemá malou duši. Vyrůstá pouze nové tělo s nímž se duše zapojí do rozvoje existence, kterou si vybrala. Každé tělo zrcadlí pozemské informace/stav, ve které se pozemský systém nachází. Každé tělo je oživeno dokonalou duší. Nevnímáme to, protože duše zde namá za úkol prezentovat svou dokonalost, leč umožnit hmotnému tělu, aby se rozvíjelo k dokonalosti lidského druhu. V čase a prostoru je možné pouze v hmotném těle prožít řadu zkušeností za sebou a vyvíjet se generaci po generaci. Duše zná vše najednou. Živý člověk svým tělem, nikoli jen mozkem, zpracovává inspirace duše i zakotvené informace (znalosti, které již lidstvo zná a kterým se opakovaně učí) a posunuje svůj vývoj o stupeň dál. Duše tělo k využití inspirace nenutí. Za prvé se člověk teprve učí "hlasu" duše naslouchat, někdy máme dojem, že inspiraci/nápad chápeme instiktem, či častěji rozumem, na který tolik spoléháme, za druhé člověk činí svobodný výběr a to, co mu zní jako pohádka, nemusí v životě prosadit. A hm... možná už ani nemusím pokračovat :-).
elena.z