Životní start
Kolik pak člověk vydrží osudových ran?
Kolik snese úderů ze všech světových stran?
Jak pozná že nemůže hrdě kráčet dál?
Kdepak sílu nabrat má, aby zase vstal?
Kolik člověk vydrží podrazů a lží?
Někdy z toho pocit mám, že to nikdy neskončí.
Najednou člověku zčerná slunečný den
když přestane snít a ztratí svůj životní sen.

Trpce chutná porážka od člověka, cos miloval,
tolik si věřil, když lásku ti sliboval.
Pak jen srdce rozervané na cáry,
v uších už neznějí slavnostní fanfáry.
Možná že srdíčko je jenom sval,
však žádná mastička nezhojí ten životní žal.
Kdysi někdo řekl, že život není fér,
vezmi si co ti patří, když dává, tak ber.
Po něčem špatném prý dobré přijde,
tak snad se dočkám, snad mi to vyjde.
Jednou se otočit, co v životě jsem zažil,
zda mě osud přemohl, na kolena srazil.
Jestli pak mají lidé stejnou startovací čáru,
či jeden vymetenou cestu, druhý za patami škváru?
Jeden luxusní vůz, druhý pěšky chodí,
copak se lidé do škatulek už rodí?
Kdo hodně má, chce zlata plné nádoby,
viděl si chudáka, že chce dvakrát víc chudoby?