V lůně přírody
Tvým polibkům se bránit nedokáži
odraz tvých očí vidím stále
těch dotyků a vzdychů na polštáři
a já je chci přijímat pořád dále.

Tvá něžná slova slyším tak rád
tím tajemným tvým něžným tónem
ve stínech vítr začal si s lístky hrát
v té záři zapadajícího slunce.

Na louce ukryté v té záři červánků
daleko od lidí kde příroda je krásná stále
tam u jezírka já utrhnu Ti fialku
do tvých vlasů jí vložím a pošeptám žij dále.

V tvých očích uvidím slzu maličkou
hned položím tvou ruku do svých dlaní
ty chvíle budu provázet já písničkou
tichounce pro Tebe jak slavík.

Když pak hvězdičky ohlásí že je večer
a chladná bílá mlha dopadne na zem
já vezmu Tě do náručí a řeknu čekej
měsíc tu krajinu ozáří svým kouzlem.

Dlouhé stíny táhnoucí se do hloubky
toho jezera co ozařuje ho třpyt hvězd
jak kdyby byli najednou dvě oblohy
neovlivňuje to vůbec záře měst.

Vlnky co tichounce vodu přikryjou
a tichý dech já tvůj slyším rád
krajina je kolem mlhou zakrytou
jak země a její skvostný šat.

Ps:Napsána pro jednu moc milou osůbku....