|
Re (2): ?
Odpověď na příspěvek od mrs.Violet ( mailto:arwi@centrum.cz ) z 11.03.2005 09:50:13:
hmm...ale někdy to nejde...když se snažim něco napsat, protože se třeba cítim mizerně, tak to nejde...
někdy zase ani moc nepřemejšlim, a padá to ze mě jako z pytle...divný...
je to psycho
|
|
Re (2): ?
Odpověď na příspěvek od WICKER_MAN- ( mailto:milcas@centrum.cz ) z 11.03.2005 01:25:37:
aha...jo to bude wono *40* děkuji
|
|
smile
no na tom něco bude...
|
|
Re: Já ,ateista přispěju citátem světce.
Odpověď na příspěvek od vagabund ( mailto:vagabund1@centrum.cz ) z 11.03.2005 21:26:39:
Pio? PIUS?
|
|
Já ,ateista přispěju citátem světce.
Úsměv nic nestojí a má velkou cenu.Obohatí toho kdo ho dostane a neochudí toho kdo ho dává.Trvá jen okamžik , ale vzpomínka na něj může být věčná.Nikdo není tak bohatý,aby se bez něj mohl obejít.Nikdo není tak chudý aby ho nemohl dát.Přináší štěstí do domu,podpírá při práci a je viditelným znamením hlubokého přátelství.Úsměv dá odpočinout od únavy,obnovuje odvahu demoralizovaným,ve smutku je útěchou,pomáhá od každé strasti.Ale je dobře že se nedá koupit ani půjčit,ani ukrást,protože jeho hodnota je v okamžiku,kdy je věnován.A když potkáte někoho, kdo se na vás neusměje,buďte štědří a usmějte se vy,protože nikdo nepotřebuje víc úsměv než ten,kdo ho sám dát neumí.
Svatý Pio 1887-1968
|
|
Re: ?
Odpověď na příspěvek od Elfinka_ ( mailto:elfii@centrum.cz ) z 10.03.2005 21:38:41:
Protože básně jsou nádherný a jsou perfektní způsob jak ze sebe dostat emoce..
|
|
Re: ?
Odpověď na příspěvek od Elfinka_ ( mailto:elfii@centrum.cz ) z 10.03.2005 21:38:41:
Abys to neměla tak jednoduchý na pochopení :o)
|
|
?
*20* proš vlastně lidi píšou básničky...? *34*
|
|
jedna z mých básniček
ZTRACENÁ LÁSKA
Paprsky slunce
lesknou se v moři
jako v zrcadle
je klidné, tiché..
Po pláži chodí
mladá dívka
se smutkem v očích
mladá, nevinná..
To hluboké moře
vzalo jí lásku,
první lásku
jediného, milovaného..
Tiše brečí
a slzy kapou
z jasných očí
na mušli překrásnou..
Zvedne ji k uchu
a uslyší hlas
hlas jí nejbližší,
"Miluji Tě, má lásko"
Neví co dělat
jestli má brečet
jestli má dál žít
bez něj, s bolestí..
Pak se dívá do moře,
ach to moře..
může za to?
možná ano, ale co když ne?
Stiskne mušli,
hodí ji do moře
a uroní
slzu, poslední.
Zašeptá:
je mrtvý,
ale já žiji
a budu žít dál
navždy jen pro něj
|
|
Re: moje nejoblíbenější...
Odpověď na příspěvek od Perssefone ( mailto:Perssefone@seznam.cz ) z 23.12.2004 21:05:18:
Také moje oblíbená, na porovnání přidávám překlad Karla Čapka:
Puklá váza ( SULLY PRUDHOMME )
Na vázu, v níž květ verbén zvadl,
narazil vějíř v doteku;
ba úder ani nedopadl,
zvuk nezradil ho člověku.
Avšak ta lehká rána denně
hlodajíc v tvrdém krystalu
plíživě, jistě, neviděně
obešla vázu pomalu.
Prchla z ní voda po krůpěji,
květ zvadl, vláhy nemaje.
Netuší nikdo rány její.
Netkněte se jí, puklá je.
Tak mnohdy milovaná ruka
se lehce jenom srdce tkne;
tu srdce samo sebou puká,
květ lásky jeho povadne.
Potichu, světem nepoznána,
pláče a dál se rozzeje
hluboká, jemná jeho rána.
Netkněte se ho, puklé je.
/ Stances /
|
|
)
