kdy mit dite v dnesni dobe ,nejlepe nikdy...myslim ze je dobre trochu planovat a byt rozumna.podle me by deti,meli mit zeny od 27 roku klidne do 36 let.potom uz se mi zda pozde.a ne v 18 kdy ta zena ma jeste v podstate uroven ditete.me materske pudy zatim neprepadli i kdyz deti mam rada.je mi uz 33 a zatim necitim potrebu mit dite i ze zdravotnich duvodu..kdyz se touzim pomazlit s deckem,tak zajdu k sestre a staci mi to na nejakou dobu.jsem schizofrenicka,muj zdravotni stav mi sice dovoluje mit deti,ale nechci a to proto ze dite se zdravim muzem by z 50% znamenalo,mit take schizofreni dite.prave proto,ze deti mam rada,tak radeji zadne mit nebudu nez na svet nechat prijit schizofrenika,jen proto abych si uspokojila me touhy.bylo by to sobecke.i beze mne se rodi dost deti :)
|
Re (4): reakce Odpověď na příspěvek od p.oupatk.o z 12.12.2009 23:54:05:
můj názor je, že plánovat všechno proto, abych mohla mít dítě je nesmysl. Přesně tak jak říkáš, s takovou bych taky mohla čekat do 30ti. Vždycky jsem děti chtěla mít co nejdřív, trochu se to posunolo, ale snad ne na dlouho. V dnešním světě není moc mužů, kteří chtějí mít děti.
|
Re: zbytečné se Odpověď na příspěvek od guanakonda z 24.12.2009 22:14:54: Nemusí být všechny děti tvoje *261*
|
zbytečné se tím zabývat,však se rodí dost dětí i beze mě
|
Re (3): reakce Odpověď na příspěvek od misicka77 z 10.12.2009 06:55:54:
ahoj, je mi 26 a mám doma už 2 holčičky, Natálku mám z manželství, které je již minulostí, tehdy sem nevěděla kde budeme bydlet, jestli budou peníze, ale nevzdala sem se jí.po rozvodu sem si našla přítele, chtěla sem miminko, ale nějak sme se nemohli schodnout, nakonec sem se upjala na práci a přišlo to úplně samo, druhé dítě bylo na cestě,to že sme se nemohli schodnout vyvrcholilo v to, že sme se rozešli, takže sem zůstala sama,jedno dítě ve školce, druhé na cestě, ještě v 9.měsíci jsem byla v práci, budoucnost pro mě byla nepředstavitelná. nakonec sme se k sobě s přítelem vrátili a dnes?vztah znovu upadá, a ať to dopadne jakkoliv, vím, že ty moje dvě holky sou to největší štěstí co mě kdy potkalo, třeba nebudou mít první poslední co bych jim chtěla dát, ale sou tady, obě sem si je vybojovala a vím že to prostě vždycky jde nějak vyřešit.každopádně jedno vím přesně, kdybych nejdřív přemýšlela nad tím, aby bylo všechno připravené do puntíku, neměla bych ani jednu.a ony dvě sou teď jedinej pořádnej důvod pro co mám žít...
|
Re (2): reakce Odpověď na příspěvek od Stepwoman z 09.12.2009 23:58:44:
v tom případě bych se asi být tebou snažila odsunout myšlenky na mimčo někam hodně do ústraní, a tam je nechala čekat... protože pokud se teď vůbec nesnažíte, a v podstatě ani spolu nejste, tak je to zatím dost zbytečné... o tom přemýšlet a dělat si hlavu... na to bude případně dost času i potom...
|
Re: reakce Odpověď na příspěvek od misicka77 z 04.12.2009 13:53:33:
Ahoj,
zatím se vůbec nesnažíme z toho důvodu, o ktrém píšeš, zázemí. Můj přítel má dluhy (ne moc velké) z předchozího vztahu, teď je v Holandsku, aby je splatil. Hodně mě štve, že nebydlíme spolu, ale do zadluženého života se mi nechce, takže vyčkávám, jak si s tím poradí.
Na dítě se tolik upínám kvůli tomu, že se bojím, že se mi vrátí gynekologické problémy a pak nebudu moc mít nikdy děti. A taky kvůli tomu, že se mi nelíbí představa být stará matka, líbí se mi mladé maminky.
|
reakce Po přečteční úvodního článku mě napadá pár věcí...
Co se miminka týče, tak si myslím, že by bylo lepší nejprve vyřešit bydlení a zázemí... tolik se na to zatím neupínat... dát si jiné priority... vím, že se to lehko říká, ale hůř dělá... ale věřim, že se toho docílit dá...
Taky jsem se chtěla zeptat... Jak dlouho už se snažíte?
co se zkušeností týče... my jsme o miminku začali mluvit, když už jsme měli zázemí... pak jsme ještě chtěli dořešit pár věcí, a pokoušet se začali rok poté... a zatím neúspěšně...
taky se mnou mávají určité stavy, které nejsou zrovna fajn, ale snažim jim vyhýbat, naučit se trochu jinak myslet, vnímat... někdy to jde líp, někdy hůř...
jinak mě bude za pár měsíců 24, manželovi je 27...
|
|