|
Další povídka s názvem:Pššt!
Smrduté předměstí si žilo svým poklidným tempem. Odpadky létající vzduchem, myši hodující na povalených popelnicích. Jediný zdroj světla byl od ohnišť, které si rozdělávali bezdomovci v postraních uličkách. Mé naleštěné boty s těžkou ozvěnou kmitaly v rychlém sledu. Nebál jsem se, ale spěchal do místního zapadlého lokálu, kde na mne čekala jistá fuška.
Má snaha o zapadnutí mezi ostatní návštěvníky baru U prázdného stolu byla překvapivě snadná. Nikdo si nevšímal nikoho a nikdo se na nikoho příliš dlouze nedíval. Každý měl svých starostí dost. Já jsem také přispěl tou svojí a obsadil stůl v zadní části u okna. Venku začalo mírně poprchávat a silnice dostala hned jiný vzhled.
Protější pumpa se odrážela v kaluži, jež zde ležela od minulého deště. Propadlá silnice se stala hřbitovem pro 400 litrů vody, která při každém kontaktu s kolem auta vybřehla do stran.
Po několika vteřinách věrně natekla na zpět a držela si svou hladinu. Pro jistotu nenápadného chování jsem na špinavý stůl od předcházejícího hosta rozložil plátek místních novin. Byly dokonce 3 dny staré, ale to mne vůbec nevadilo. Má každodenní služba policisty mne kolikrát vytrhne z reálného života na pár dní. Takže noviny 3 dny staré, jsou pro mne někdy čerstvým informačním požitkem. Stejně jako dnes, při mém čekání na podezřelou, spíše atraktivní ženu okolo 30. která si na paškál bere osamocené muže?
Nikdo neví, jestli chodí do této hospody. Kolega Hugh stejně jako já momentálně sedí v nočním podniku Sextáze a určitě sleduje vrtící se zadečky obnažených tanečnic. A dva další v obdobných lokálech poblíž této lokality. Jen já musím mít vždycky takovou smůlu a vyhrát takový zapráskaný bufet, který se večer změní na bar pro odepsané potulné existence. Zakousl jsem se do palčivého nadpisu.
Záhadná žena má na svědomí 4. muže. Ano toto číslo je pravdivé. Zabila už 4. muže a ví se o ní málo. Zabíjí v přilehlých uličkách, kde nikdo nic neviděl a nikdo nic neslyšel. Navíc svědectví od nájemníků ulic spících pod kartónovou krabicí nejsou věrohodná. Polovina z nich trpí přeludy a halucinacemi a druhá polovina je na dračku úplně, takže vše prospali. Ta ženská je naláká do těchto míst pod záminkou sexu, to je jasné. Chlapi byli v tomhle ohledu vždy velcí slaboši a nechali se nalákat k ledasčemu. Jen mi vrtá hlavou jak to ta ženská dělá. Ti chlapi jsou rozpáraní a kolem dokola jsou rozházeny jejich vnitřnosti. Můj policejní nos mi říká, že s ní někdo spolupracuje. Tohle by ženská sama nesvedla. Experti se dokonce shodují na tom, že jde o nějaké zvíře. Je těžké to v těchto místech odhadnout. Útočnou zbraní může být nůž a hladoví psi se do pár hodin postarají o zbytek.Právě proto zde sedím.
Čekám na podezřelou osobu, která se nemusí objevit, ale pořád lepší než někoho sledovat před domem v autě plném kávy a prstencových koblih. Po hodinovém sezení a vypití několika černých tekutin, kterým tady říkali honosným názvem káva, se otevřeli dveře a do baru vstoupila krásná žena s havraními vlasy a pronikavým pohledem. Auto žádné nepřijelo, musela tedy přijít pěšky. Docela troufalé na takovou krasavici. Její přítomnost se dočkala o mnoho větší pozornosti než ta moje. Znatelný byl i pokles hluku, který se po malé chvilce vrátil do původních kolejí. Dáma se ladným krokem přesunula k baru a objednala si vodku s džusem. Její pohled zkoumavě přejížděl po baru, až se střetl se mnou.
Byla z ní cítit veliká síla a chuť po sexu. To na ženě poznáte, když na to má chuť, je taková...no přesně jako ona. Stále po mne pokukovala a dávala mne najevo svůj nebetyčný zájem. Můj přísný výraz nedal znát okouzlení a zabořil se na zpět do novinového článku.
Raději obrátím list, řekl jsem si a začetl jsem se do sportovní rubriky, která mne vůbec nezajímala. Oči mi vypovídaly službu. Neustále pokukovaly po našpuleném zadečku, sedící na barové židličce. Byla tak atraktivní. To si ostatně říkal celý bar, avšak jediný z nás měl tolik odvahy, že k ní přistoupil a pokusil se o konverzaci. Žena se kupodivu nechala pozvat k další skleničce. Muž si přisedl a začal ji obšťastňovat typickými řeči typického balíka z předměstí.
Celá situace nabírala na podezření a přesvědčení, že uhodil kámen na hlavičku. Netrvalo dlouho a nově zamilovaná dvojice opustila bar. Rychle jsem se rozeběhl za nimi. Nesmím je ztratit, to by mi tak ještě scházelo. Stiskl jsem umaštěnou kliku od dveří, když v tom se ozvalo. A kdo bude platit, pane. Nejsme žádná armáda spásy a to kafe taky něco stojí.
"Jo, jo," ušklíbl jsem se na kulatou ženskou za barem s bradavicí na nose a položil na bar 120. dolarovky. Venku na ulici nebyl nikdo. Určitě mi utekly. Zaposlouchal jsem se do zvuků, které se ozývaly z jedné z uliček. Náhle se ozval chichot. Mé kroky se vydaly tím směrem. Bylo těžké odhadnout odkud zní klapot bot a tichounké našeptávání do ouška. Za převrácenou popelnicí to můj instinkt otočil doprava Nikde nikdo. Mé tušení přerůstalo v obavu, že je nenajdu, když se vtom ozval hrozný křik za doprovodu nesnesitelného vrčení. Bylo slyšet psa, nebo něčeho podobného.
Rozběhl jsem se tím směrem a těsně za zatáčkou se zastavil. Můj mírný náklon mne měl schovat v ústranní bez povšimnutí, což se zdařilo, ale to čeho byly svědkem mé oči bylo nevídané. Muž s rozpáraným břichem se ještě snažil o sebeobranu, ale nemilosrdná zrůda připomínajícího vlka se mu zahryzávala do střev. Žena stojící opodál se pomalu otočila a odešla neznámo kam Můj přikovaný pohled ke krvavému klubku, které ještě před nedávnem vykazovalo známky života, prozrazoval můj údiv.
Vyskočil jsem s napřaženou pistolí a mířil na netvora. Jeden výstřel ho minul těsně nad tlamou. Podívalo se to na mě lidskýma očima. Na ten pohled nikdy nezapomenu. Plný lidskosti, vzteku a opovržení. Cítil jsem se jako svačina zabalená v krabici. Během chvíle se to ztratilo neznámo kam. Ještě chvíli bylo slyšet klapavých zvuků odrážejících se tlapek od asfaltu. Mé volání přes vysílačku se dočkalo příjezdu posil. Celá oblast byla uzavřena. Nikdo nic neviděl ani neslyšel. Něco takového jsem nemohl nikomu říct. Měli by mě za blázna.
Přerostlý vlk se zakrnělýma rukama a lidskou tváří. To snad ne.
Na druhý den jsem se opět přihlásil o stejný bar. Navíc mne sekundovali dva ostřílení veteráni, kterým bylo 25 let a zrovna vylezli ze školy. Jaká pocta získat, tak schopné pomocníky, k tak závažnému případu. Dnes jsem si kávu platil předem, nechci riskovat, že zase kvůli drobným nestihnu včas odejít a podezřelá tak získá potřebný náskok. Seděla u baru zrovna tak jako včera.
Ovšem přes 20 minut se nikdo neměl k tomu, aby jí oslovil. Možná všichni znervóznili kvůli dnešním pomocníkům, kteří si sedli k sobě a každý koukal jiným směrem. Mohli přijít v uniformách a přijet policejním autem, možná by tak vzbuzovali o dost menší podezření, pitomcí. Z mého zamyšlení mne vytrhla ona. Stálau mého stolu.
"Máte tady volno? Optala se příjemným hlasem.
"Ano mám, jistě posaďte se," opáčil jsem a nervózně začal přendávat věci ze židle, abych ji udělal prostor.
"Říkala jsem si, že tu sedíte tak sám, že na tom budeme podobně. Už včera jsem si vás všimla, jenže mne vyrušil jeden otrava. Nezdálo se, že by vás otravoval, když jste s ním odešla. Tak vy jste mne takhle pozoroval?" Zeptala se záhadná žena a mile se usmála.
"Promiňte, jen si občas všímám věcí, do kterých mi nic není." Její ruka spočinula na té mé, načež se ke mně naklonila.
"Nechtěl by si zajít ke mně, nerada chodím kolem horké kaše. Mám strašnou chuť na sex." Naprosto mne to vyrazilo dech. Nikdy mne tímto způsobem žádná dáma neoslovila, natož její krásy, ale věděl jsem, že to je pouhé divadélko a moc dobře jsem věděl jak dopadl muž ze včerejšího dne.
"Je to velice lákavá nabídka, slečno....Jenifer, představila se rychle a nabídla ruku k políbení. Její pohled jako by mne z hypnotizoval. Vstal jsem a nechal se její silou naprosto očarovat. Už jsem se nezmohl ani na jediné slovo. Pamatuji se jak se mí dva kolegové vytřeštěně dívali na můj tah, div nepřekotili stůl a nezatkli nás na místě.
Čekal jsem, že zaslechnu zvonek nad dveřmi, ale určitě je ta baba zadržela jako mne včera. Ty amatéři zapomněli zaplatit ihned a teď se zdržují na baru. Žena mne zavedla do uličky a už jsme zahýbali do druhé. Mé nohy ztěžkly a cítil jsem se unavený, nebo spíše omráčený. Od té chvíle, co se mne dotkla, se změnil svět a já ho začal vnímat zcela odevzdaně. Zdálky jsem zaslechl zvonek. Dostali se ven až teď.
Z nepochopitelného důvodu se Mike s Georgem sedící v autě na parkovišti za námi nevydali. Museli nás přeci vidět, že opouštíme bar. Začala mne líbat a já se nezmohl ani na slovo. Opětoval jsem její horké polibky. Lehce mne přejížděla po intimních partiích.
Ozval se vrčiví zvuk toho netvora. Mé mozkové závity nepracovali. Žena ode mne udělala dva kroky a mne se v tu chvíli vrátila soudnost a pud sebezáchovy. Rychle jsem se otočil a tasil zbraň proti letícímu netvorovy, který měl otevřený chřtán. Viděl jsem mu až do žaludku. To bylo to poslední, co můj bezcenný život stačil. Podívat se tváří v tvář smrti do očí. Mé poblouznění mne zabilo. Ostré zuby se zahryzly do tváře. Poslední co jsem cítil, byla tupá bolest v podbřišku. Stvůra hodovala na mém vnitřku a záchrana v nedohlednu ........
*2454**707*Na životě miluju zejména tu rozmanitost... Každý den mě nasere někdo jiný ...*47**2465*
- Errare humanum est - Mýlit se je lidské *148*
|
)
***
