Re (4): Láska na dálku má svá pozitiva
Odpověď na příspěvek od Hegenbart z 01.12.2007 10:38:29:

Aha, jasný. Když Ti takový vztah k dětem stačí, tak proč ne...

Re (3): Láska na dálku má svá pozitiva
Odpověď na příspěvek od misicka77 ( mailto:romantickadusicka@seznam.cz ) z 30.11.2007 13:58:41:
Vážení, hlavně Misicko, abych to trochu dovysvětlil. No jestli to není smutné, k tomu bych řekl toto:všechno je vykoupeno něčím. Kolega z práce nemá vůbec "smutný" vztah - má novou holku a má to "drive", je tam hodně sexu apod. Nojo, ale když pak zíve v kanceláři, tak se dozvím, že šel spát ve tři hodiny v noci. Pořád musí být spolu, věnovat se sobě navzájem a tak. Takže zde sice "smutek" není, ale takový vztah očividně vyčerpává. Jiný kolega zase nedovede pochopit, když třeba přijedu za přítelkyní ob týden (tj. za 14 dní). Ano, protože on se s tou jeho musí vidět každý den, pořád poslouchat "Máš mě rád"?, miláčku sem, miláčku tam... Takže zde smutek taky není, ale zase ho to svým způsobem otravuje, což se mně prokecl. Takže ono vždycky je něco za něco, zde osobní svoboda a důstojnost za trochu smutku, který na člověka někdy padne.
No a ty děti a bydlení? No až budou děti, tak jsem s nima schopen jezdit na kole, chodit do přírody a tak, třeba o víkendu. No a partnerka ať si je vychovává přes týden, kdy budu v práci a přijedu až večer. Prostě taková nějaká dělba starostí a práce včetně výchovy. No abychom šli třeba společně s partnerkou lyžovat nebo blbnout do lesa (třeba hrát šiškovou válku), tak to si představit moc nedovedu. Ale myslím, že kvůli tomu se svět nezboří.

Re (2): Láska na dálku má svá pozitiva
Odpověď na příspěvek od SunnyRain ( mailto:sunnyrain@atlas.cz ) z 30.11.2007 13:47:42:

podle toho, jak jsem to pochopila, zadne nebudou. zadny spolecny domov, zadne spolecne zajmy. jen vikendova znamost.

Re: Láska na dálku má svá pozitiva
Odpověď na příspěvek od Hegenbart ( mailto:hegenbarts@seznam.cz ) z 29.11.2007 19:04:08:

Jak budete vychovávat děti?

Re (3): Láska na dálku má svá pozitiva
Odpověď na příspěvek od feainne z 30.11.2007 10:12:47:

no prave. co budoucnost? a navic, ten dotycny tu pise o tom, ze jim to tak vyhovuje, ze kazdy je vlastne jiny...
taky jsem mela vztah na dalku. a klapalo to. ale klape to i tehdy, kdyz spolu zijeme. coz ten dotycny mi prijde, ze tady vylucuje. ze u nich by to tak nefungovalo.
takze nejaka spolecna budoucnost, spolecny domov, deti... asi neprichazi v uvahu...

Re (2): Láska na dálku má svá pozitiva
Odpověď na příspěvek od misicka77 ( mailto:romantickadusicka@seznam.cz ) z 30.11.2007 07:28:19:

Nevim, ale ja si na takovy vztah take dokazal zvyknout a bylo to fajn. Ale asi bych tak nevydrzel fungovat na porad.

Re: Láska na dálku má svá pozitiva
Odpověď na příspěvek od Hegenbart ( mailto:hegenbarts@seznam.cz ) z 29.11.2007 19:04:08:

a neni to smutné?

Láska na dálku má svá pozitiva
Já mám vztah na dálku, už sedmým rokem, takový víkendový vztah. Ale můžu říct, že to má své výhody - jsem hodně pracovně vytížen, přítelkyně taky, každý máme trochu jiný životní styl (já např. cyklistika, hra na kytaru v hospodě u píva apod.) a ona je zas spíš taková skleníková panenka. Takže než bychom se navzájem "znásilňovali", tak máme prostě každý to své a o víkendu se uvidíme. Bývá mně sice občas smutno, ale když si uvědomím ostatní kolegy a známé, kteří se té své musí pořád nějak věnovat, tak mám svým způsobem Havaj. Vztah mě tak nevyčerpává jako je. Ale to je jen můj názor, protože já jsem prostě takový svéráz a už mě asi nikdo nepředělá (30 let).

Pro odlehčení
Milování na dálku je možný ovšem jen za předpokladu že délka je větší než dálka!

Re (7): hold když je někdo blbej..
Odpověď na příspěvek od YumY z 28.09.2007 08:33:23:

"Ani já bych nedokázala žít s někým kdo nerozlišuje a prosazuje striktní názory."

Tak jsme si nakonec porozuměli. :-)
Mě prostě překvapilo, jak vyzněl příspěvek: "čím bych pomohla, kdybych se přiznala k nevěře? komu by bylo líp? mě? nemyslím. težko bych jeho mohla přesvědčit o tom, jak moc mě to tíží a jaké peklo prožívám. Byla bych odsouzena jednou větou, řekl by mi, že jsem mizerná děvka"

Já právě mluvil o tom, když bych partnerku těžko (ne-)mohl přesvětčit, když by si raději striktně stála za svým, že nevěra je z principu odsouzeníhodná, holku s takovýma názorama bych si nemohl vzít za manželku. Základem vztahu je podle mě komunikace, a pokud jeden z partnerů neumí naslouchat, místo naslouchání raději odsuzuje jednou větou, je to zlozvyk, kterej se těžko mění (vždyť jde o inteligenci a inteligence se neprodává v supermarketech). Je to vlastnost, která se těžko mění. Prostě jsou lidé, kteří přemýšlí nad konkrétní situací, naslouchají druhým, umí se vcítit, umí pochopit, o co konkrétně jde, umí se zabývat tím konkrétním problémem, řešit konkrétní problém. A jsou lidé, kteří nerespektují konkrétní situaci, nenaslouchají ostatním, místo přemýšlení nad konkrétní situací raději striktně odsuzují, buď podle "morálky" společnosti, nebo podle toho, co říkala babička, nebo podle vlastních pravidel.

Připadalo mi, že Tvůj příspěvek poukazoval právě na člověka, který odsuzuje jednou větou.

A mně se zdá dospělejší ten druhej přístup - naslouchat si, pochopit se.
Ale jak jsem uváděl, život je možné prožít různě, dospěle i nedospěle. To už je na vkusu každého člověka. Obojí může být příjemné.

Zrovna u vztahu na dálku se ale inteligence prověřuje těžko. Teda nevím, jak v dnešní době. Já svoje první lásky prožíval ve chvíli, kdy telefon ještě nebyl v každé rodině, a tak jediné spojení byl dopis, to šimravé očekávání, jestli napsala... Nemyslím email - tehdy internet ještě neexistoval, nepředstavitelné! :-)) Rukou psaná písmenka, poštovní schránka, kterou vybírají jednou denně, v 5 hodin ráno... A proto upozorňuji, že pokud se vídáte jen o víkendech, prožíváte lásku na dálku, snadno se vám stane, že mnohé z životních situací se vám nepřipletou do cesty. O víkendu sotva stihnete bruslit, koulovat se, společně vařit oběd, učit se na pondělní písemku, číst vaši oblíbenou knížku, milovat se, procházet se, mazlit se, povídat si... a už zase musíte od sebe, čekají vás povinnosti. Poznáváte se z těch příjemných stránek, je sladké to prožívat. Rok, dva roky, čtyři roky... Jenže jak říkám, je snadné přehlédnout informace, jak se váš partner zachová v jiných, než sladkých situacích. Namlouváte si, že by se určitě rozhodl moudře, stejně jako vy. Představujete si svoje rozhodnutí v jeho hlavě. Vždyť mu přece věříte!! No jo, důvěra je důležitá. Jenže jeho inteligence a názory k takovému tématu vlastně vůbec neznáte. A až přijde na věc, partner se bude rozhodovat podle vlastní inteligence a svých názorů.

Proto tvrdím: Komunikace je nesmírně důležitá. Obzvlášť u lásky na dálku. Vaše city sílí každým dnem, s každým dalším rokem je váš vztah silnější a silnější! Jenže pokud máte málo příležitostí spolu komunikovat, milujete vlastně někoho, koho zatím ještě vůbec neznáte.

O tom je láska na dálku.

http://sunnyrain.wz.cz/bloguje.html