:o)
Skutečný přítel naslouchá Tvým problémům, i pokud nejsou zrovna tak vážné a směje se Tvým vtipům, i pokud nejsou zrovna tak dobré.



NiEvDo*114*
Stálý správce - Náctiletí *44*

Krása pomíjí, blbost je věčná. *40*
Photography - http://dominikfoto.ic.cz *1108*

Otázky jedné červnové noci
Sedím na terase v centru města.
-
Kolik asi lidí se v tohle městě těsná?
-
A kolik lidí smýšlí jako já,
koho to, co mě, teď právě napadá?
Kdo se rmoutí, pláče,
kdo má v srdci žal,
zda se vůbec někdo se smutkem nesetkal?
-
Možná smýšlím hloupě, nejsem normální,
souží mě však otázka, co je morální?
-
Nemám rytmus, styl, špatně píšu básně,
chtěla jsem Vám pouze říct,
že ač truchlíte sebevíc,
na světě je krásně...!

Čtyři mocné elementy
O čtyřech pánech...
... jednom snění,
... o tom všem,
... co náš svět mění.

Prvá Voda...
... Chlad,
... život dává,
... život bere.
... Vlhko,
... někdy pláče,
... někdy se směje.

Druhý Oheň...
... Teplo,
... láska srdce zaplní,
... vášeň mocné koření.
... Sucho,
... není slza v oku hněvu,
... není slova pro nedůvěru.

Třetí Vítr...
... Teplo,
... pohrává si s duší,
... osud kreslí tuží.
... Vlhko,
... za nebe modré bez mráčků,
... za košík plný bodláčků.

Čtvrtá Země...
... Sucho,
... jak sopka lávu chrlí,
... jak divoké včely.
... Chlad,
... za krásu luční květiny,
... za chuť lesní maliny.

Solitudo Coeli Ianua
Jednou jsem ti řekl:
... "Naučím tě vše co znám, to přátele dělají!"
... "Budeš plakat i se smát, život poznáš potají."
Pamatuješ si na ten den?
Seděli jsme ve stínu stromů, nechtělo se ti domů.
Řekl jsem jen jednu větu:
... "Život je jak hladina, hodíš kámen a kruh na ní začíná!"
V ten den ses na mě pousmála, byla štastná z toho mála.
Den skotačil s nocí a příběh zvolna začíná:
... "Byl jsem kámen, ty klidná vodní hladina."
Z toho mála, bylo více, zapálená hrobní svíce.
Knot pozvolna dohoří, život hlavu otočí.
... "Slova s mocí zrádné dýky, řekli ubliž nebo díky!"
Ta věta byla bleskem z nebe, nenávidíš mě!
... "Ale né já tebe."
Svoboda v patách prázdnoty, naplňuje naše životy.
Šátek v ruce držící, srdce tajně toužící.

Pokus o rým
Čusek, posílám vám svůj první pokus o rým :)

Figurky

Šedé století.
Na každém rohu tváře nudné.
Čas neúprosně letí
a s ním přibývají duše prázdné.

Jsme rádi neteční.
Pohodu vystřídal stres.
Chceme být výjimeční.
Sdílíme stejný dres.

Kde jsou Nerudovi hrdinové?
Figurky malostranské,
blázni, umělci, žebrákové
či snad uštěpačné ženské.

Zlí jsou stejně krutí jako před lety,
však bodrých lidí ubývá.
Čas chystá pro nás odvety.
Duši jednoduchost dobývá.

a dovolím si ještě jednu..:)
Milan Kundera - s touhle básničkou jsem vyhrála recitační soutež ve třeťáku na střední *40* Dost jsem se v ní viděla, takže se mi asi ta interpretace povedla a všichni mi veřili, že FAKT nejsem rodinej typ...*47*


Past

Večer si lehne ke své ženě
a všechno, všechno odhodí.
A všechno, všechno zapomene.
Spadne do ní jak do vody.
Tou vodou se pak dolů žene,
jak chtěl by dohmatat se dna.
Vše odhodí, vše zapomene
a potom usíná.

Když se pak ráno vzbudí, vidí:
špinavé, žluté slunko venku,
pod stolem boty pohozené,
na židli podprsenku
a vedle sebe, plnou masa
a plnou kůže, plnou pórů,
svou ženu, beztvarou a spící,
podobnou meteoru,
který mu jednoho dne dávno
z neznáma do osudu spad
a o nějž bude celý život
padat a klopýtat.

Vstává a rychle obléká se.
Rychle a tiše. Po špičkách.
Má strach, aby se nevzbudila.
Z vlhkého polibku má strach.
Zamyká dvěře, běží ke vratům,
odmyká vrata, běží dál,
jak by mu kdosi pálil patu,
jak před čímsi by utíkal.
Píchačka, šatna, pult a spisy,
polévka, schůze, marná pře
a zase nazpět: pult a spisy,
a večer tmou to uzavře.

Pak běží zase dolů k vratům,
z úřadu pryč a pryč a dál.
Jak by mu kdosi pálil patu.
Jak před čímsi by utíkal.

Tak s potem na čele se vžene
do svého bytu v suterénu.
Tam ve své ženě zapomene
na život, na svět - na svou ženu.

*2714* Míša

Re: Gellner*18*
Odpověď na příspěvek od keSinhKA ( mailto:Mishhka@seznam.cz ) z 27.03.2007 19:27:12:

Můj neoblíběnější autor *18*

jedna z nejoblíbějnějších věcí :

Což páni spisovatelé (Teplo zhaslého plamene)
Což, páni spisovatelé,
vašeho nejsem druhu.
Proto jsem stál tak nesměle
ve vašem ctěném kruhu.

Vy jste - jak řek bych - takoví -
no --- uhlazení páni.
Já rostl bez vší výchovy
v pračkách a snižování.

Do intimity vašich sfér
nevnikal pokřik lůzy.
Já bouřlivý byl debatér
anarchistických schůzí.

Do vašich snů se dívaly
horoucně krásné dámy.
A já jsem student zhýralý
a ztrhaly mě flámy.

Ne, nikdy jsem se nedostal
v společnost slušnou dámskou. -
Snad že jsem o to málo stál. -
Má lásky byla krámskou.

Má řeč je hrubá jak můj smích
a jako moji známí.
A alkohol (to myslil bych!)
jemnosti nepřidá mi.

Vím, z francouzských co románů
lze vyčíst elegance.
Však čert ví kdy se dostanu
francouzské ku čítance.


*2714* Míša

Re (2): Gellner*18*
Odpověď na příspěvek od kitharka ( mailto:ivca@havlas.eu ) z 28.03.2007 09:18:19:
Jj punkeři si umějí vybrat...ja na to narazila u visacího zámku a šla dál a našla Gellnera ted bez toho nemůžu žít*18*

Re: Gellner*18*
Odpověď na příspěvek od keSinhKA ( mailto:Mishhka@seznam.cz ) z 27.03.2007 19:27:12:

Zrovna včera jsme na to narazili, když jsme prohlíželi maturitní osnovy z češtiny... Jedna z pár krásnejch ukázek *32*

*292* kitharka *595*

Gellner*18*
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.

Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!

Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.